Grossglockner UltraTrail 50K

Tak nějak dopředu jsem tušil, že až se vrátím po 8 měsících cestování do Prahy, tak návrat nebude vůbec jednoduchý. Naštěstí jsem byl natolik prozíravý, že ještě v Peru jsem se přihlásil na závod Grossglockner UltraTrail v nedalekém Rakousku, abych vyběhal smutek. Závod vede kolem nejvyšší rakouské hory Grossglockner. Vzhledem k vzdálenosti z Čech je na startovní listině tolik Čechů, že ani některé domácí závody by se za tuto účast nemusely stydět. Původně jsem chtěl běžet 30km, ale když jsem viděl profil, že to je skoro celé z kopce, tak jsem nakonec kývl na vyprodanou 50ku. Podle profilu 2000 nastoupaných metrů se zdálo, že to bude rychlý závod, ale rekord trati 4:48 značil, že zadarmo to asi nebude. Namlsaný z jihoamerických kopců jsem doufal v čas někde kolem 4:50-5 hodin.

Sportograf

Sportograf

Ve čtvrtek večer odjíždím s Michalem a jeho rodinou ze Zličína směr Kaprun, tak nějak doufám, že ještě budu aklimatizovaný. Alespoň tak to říkal Kilian :-), že pokud jste někde delší dobu, tak 3-4 týdny by aklimatizace měla vydržet. Do Kaprunu dorážíme v noci A trochu mě překvapuje, že to tu vypadá jak na Blízkém Východě. Až později mi moje hostitelka vysvětluje, že v Saudské Arábie byla nějaká reklamní kampaň, která propagovala Kaprun jako tu nejlepší možnou destinaci v Rakousku :). Přes Couchsurfing se ubytovávám v Kaprunu asi 10 minut od cíle závodu. Dost mě překvapilo, že i 2 týdny před závodem se mi tu podařilo najít „ubytko“. S kuchyňkou a skvělým výhledem si opravdu nemám na co stěžovat. V pátek mě čeká jen mála procházka k nedaleké přehradě Klammsee, odtud by to do cíle mělo být jen dva km. Po zkušenostech z posledního závodu, kde jsem se dokázal ztratit 1 km před cílem se ubezpečuji, že tady se to stát nemůže. V 10 hodin večer už jsem v posteli, ale moc toho stejně nenaspím, budík nastavuji na 3:45, ještě nás totiž čeká shuttle na start. V autobuse potkávám Vítka, který závod běžel minulý rok a seznamuje mě trochu s tratí (takovéhle věci bych asi měl řešit dřív než hodinu před startem, no jo ty moje (ne)zkušenosti :)). Po závodech v Jižní Americe, kde i ti nejlepší běhali v 5 let starých silničkách si uvědomuji, co to je ten „first world‘‘. No i já jsem si sem přivezl takovou malou zbraň na testování. Normálně bych na závodu nic nového nezkoušel, ale nové Trailroc285 od INOV8 mi sedly skvěle a vzhledem k terénu jsem to risknul. 15 minut před startem ještě musím vyřešit, kam si odskočím (na to druhé), protože fronta na záchod tuhle možnost vylučuje. Nezbývá mi než se jít rozklusat a najít nějaký lesík. Vzhledem k urgentnosti a času, který schází do startu se z rozklusání stává sprint, ale vše dobře dopadlo a v 6:55 se řadím někam do středu startovacího pole, popřeji Vítkovi hodně štěstí a party může začít!20157601_1947467958828643_5332024581393549509_o

Nikam se moc neženu, ale zároveň nechci ztratit kontakt s čelní skupinou. Prvních 10km není vůbec technických, sice to je pořád do kopce, ale po štěrkové cestě se běží relativně rychle. Prvních 10km/450 up dáváme za necelých 50 minut. Skupinka asi 10 lidí pokračuje spolu až do Rudolfshutte, teď už v technickém terénu, někdy na můj vkus až moc, přeci jenom na těch sopkách, kde jsem běhal posledních půl roku, tam skal moc nebylo. Od rána nám navíc prší, boty naštěstí drží jak přibité, ale říkám, si že čas na to abych to pořádně pustil ještě bude. Zažraný do závodění minu tu největší možnou občerstvovačku, na moji obranu na 50 km závodu nemáme čas pořád koukat kolem sebe a chodit se občerstvovat někam do chat, to ti ultra zabijáci, co tu běží 110 km nikdy nepochopí. No, nic příštích 12 km budu muset přežít na vodě z potoka, jediné co mě uklidňuje je to, že pokud se mi tam nějaká kráva v******a, tak žaludeční problémy by snad dorazily až po závodě :). Tady se čelní skupinka trochu roztrhala, ale pořád se máme na dohled, já se pohybuji kolem 6 místa. Zrovna na té nejtechničtější pasáži musíme předbíhat pomalejší závodníky, kteří běží 30 km. Jediná drobnost, která by se dala vytknout pořadateli za jinak výborně organizovaný závod. Hned za sedlem Kapruner Torl (2639 msnm – nejvyšší místo závodu) na nás čekala nejlepší pasáž závodu, asi půl kilometru sněhového pole, yes! it’s time to play! Radost mi snad jen kazí fakt, že mě předbíhá jeden závodník, o kterém jsem se domníval, že jsem ho setřásl. Navíc mě předbíhá takovou rychlostí, že si začínám uvědomovat, že něco bude špatně. Konečně mi dochází, že příští občerstvovačka bude až na 30 km a nabírám tedy vodu z potoka, beru gel a doufám, že doplním rychle energie. Ta nakonec přišla až na občerstvovačce, kde už široko daleko nikoho nevidím. Do sebe liji redbull s colou (asi ze zoufalství, redbull jsem měl naposledy někdy na střední škole a to ještě s vodkou :)), meloun a banán. .

Tak tuhle občerstvovačku jsem netrefil :)

Tak tuhle občerstvovačku jsem netrefil :), Foto: Martin Střelka

5 minutová přestávka mi hrozně pomohla. Vybíhám jako vyměněný a stíhací jízda může začít! Koukám na hodinky a tempo 3:30-4:00 mi připadá jako den a noc v porovnání s tím, co jsem běžel ještě před půl hodinou. Asi po 5 km v dáli zahlédnu závodníka, který mě předbíhal na sněhovém poli, za dalších 5 km ho konečně předbíhám, na můj nástup nedokázal vůbec zareagovat, což mi patřičně zvedlo sebevědomí. Teď jsem místo od pódiového umístění (pódium tu je pro prvních 5). Tempo se mi daří držet stabilní a za dalších 5 km předbíhám dalšího závodníka, opět vůbec nereaguje, teď už lituji i toho, že jsem se nepřihlásil na těch 110 km… Na předešlých závodech by mi asi stačilo udržet pozici, ale tady jsem chtěl víc! U přehrady Klammsee míjím Lukáše Olejníčka, který dělá support Janě. Stihnou mě povzbudit a já upaluji dál, tady už to poznávám! Na posledních dvou kilometrech ještě předbíhám Markuse Krolla. Až po závodě zjišťuji, že to je rakouská legenda v horském běhu (7 krát vítězství na Dolomitenmann). Nakonec závod dokončuji těsně pod 5 hodin v čase 4:58 na čtvrtém místě. Zničen ale spokojen, navíc s vědomím, že při optimální konstelaci bych ještě nějaké minuty mohl ubrat a s příslibem pro další závody. Jo, jako cenu jsem vyhrál na 4 týdny kyslíkový stan, asi těžko byste hledali člověka, kterému je v současné době méně platný… 🙂

Přebírání kyslíkového stanu...

Přebírání kyslíkového stanu…

1 Comment