Italské mistrovství v trailu – Don’t dream it, trail it!

Campo dei Fiori… mělo se jednat o můj první ultra závod, pokud tedy nebudu počítat těch několik 50-ti km závodů, které jsem zaběhl. Vzhledem ke zdravotním problémům, které jsem měl v minulých 2 sezonách, jsem si ho záměrně nechal až na úplný závěr sezóny. Po otevření ITRA kalendáře se mi nejvíce zamlouval právě tento závod, kousek od Lago di Garda.

I bez té Italštiny to nějak dáme...

I bez té Italštiny to nějak dáme…

Podle komunikace s pořadateli to vypadalo na klidnou rodinnou akci. Za startovné a ubytování se mě zeptali, jestli bych to na oplátku nezaběhl za jejich tým. Souhlasím, že s tím nemám problém. To mě jen přesvědčilo, že se jedná o komorní akci někde u hranic se Švýcarskem. Na nával cizinců určitě připraveni nebyli. Informace ze stránek jsem získal jen díky tomu, že italština se velmi podobá španělštině. Na druhou stranu ochota organizátorů mi s čímkoliv pomoci byla obrovská. Až v Chamonix jsem zjistil, že to je vlastně mistrovství Itálie v trailu, a že se tam chystá početná italská elita běžců (mimo jiné i Davide Cheraz, letos pátý na OCC). Popravdě ani nevím, jestli mě pozvali na základě ITRA bodů nebo toho, že se jim zdálo zajímavé to moje pobíhání po světě. Vzhledem k tomu, že mě na tiskovce představili jako bloggera, tak druhá možnost bude pravděpodobnější 🙂 Na startovce bylo minimálně 8 lidí, kteří měli víc bodů než já, tak se není čemu divit. Ani jsem se jim nesnažil vysvětlit, že radši než píši fotím a ještě raději běhám a snad že i ve stejném pořadí mi to jde. Koneckonců budu mít celý zítřek na to, je o tom přesvědčit. Navíc z toho, že se někomu zdá zajímavé to moje pobíhání, mám upřímnou radost 🙂 Ještě před závodem strávím asi 10 dnů mezi Trentem a Lago di Garda. Především v Lago di Garda mám štěstí na hostitele, kteří mi nabídli si postavit  stan na jejich zahradě s krásným výhledem na jezero. Ráno běhám v horách, odpoledne chodíme k jezeru a večer hrajeme deskovky, ve kterých je hrozně drtím, co víc si přát? Ani jejich pes mě nezakousl. Jak jsem pochopil, tak s ním to bylo tak 50:50 🙂 Jinými slovy, příště by mohlo dojít i na dog sitting 🙂 Nachlazení jsem také překonal a nic mi tedy nebránilo v tom, postavit se na start.

Výhled z ložnice 🙂

Vzdálenost 65 km pro mě bude nová zkušenost. Na druhou stranu si myslím, že natrénováno na ni mám. Ani převýšení 4100 metrů by mi nemělo dělat potíže. Parametry jsem přesvědčen, že to je přesně ten závod, který by mi mohl sedět. To je taky důvod, proč jsem mu dal přednost před TARem v Chamonix. K večeři si dám pizzu, to tenké těsto vypadá dost neškodně. Před spaním přemýšlím, za kolik bych to mohl dát. Čas kolem 7 hodin a umístění v top 5 se mi zdá ambiciózní, ale pokud nepříjde nějaká větší krize, tak i reálné. Ve 4 hodiny ráno se probouzím a snídám. Na start to mám asi 5 minut, tak není kam spěchat. Dlouho jsem se rozhodoval v čem poběžím. Volba nakonec padla opět na osvědčené trailroc285. Jen tentokrát jsem vzal o číslo větší. Nechtěl jsem riskovat další ztrátu nehtů 🙂 Do závodu jdu tentokrát s holemi. Snad je zase nezlomím… K mému překvapení je mají všichni kromě jednoho kluka, který vypadá, že mu to celkem poběží. Po zkušenostech z minulého závodu to rozhodně nechci přepálit. Tempo naštěstí ze začátku není nijak děsivé. Ještě vybíháme za světla čelovek a nikdo se tak nikam nežene. Já se v pohodě řadím na nějaké 7. místo. Postupně doběhnu Davida Cheraze. To mi vyhovuje, protože mi je jasné, že s 5. místem, na kterém běžíme, se nebude chtít spokojit. Všichni z první pětky tu mají podpůrný tým, tak na občerstvovačkách se vždy zdržím trochu déle. Jak závod plyne, tak si na mě jednotlivé týmy zvyknou a i povzbuzují. Celkově tu panuje velmi přátelská atmosféra 🙂 Asi do 25 km pokračuji s Davidem, kde mu odběhnu v seběhu a zařadím se do čelní skupinky 4 lidí. Skupinka na mě trochu překvapeně kouká. Určitě čekali, že je doběhne Davide, ale jsem to skutečně já. Asi ještě k většímu překvapení příštích 20 km budu víceméně udávat tempo. Tak se nám podaří setřást Riccardo Borgialli a už pokračujeme jen ve 3. 21994014_1699046546795687_8423276048118126995_o-01Před posledním a největším stoupáním, zhruba na 50. km, se zdržím o trochu déle. Od support týmu ostatních se dozvídám, že kluci ze Salomonu jsou daleko a že o stupně vítězů si to rozdáme mezi sebou. Jak daleko? Vždyť nás teď čeká tohle hrozné stoupání a dalších 15 km. To by snad museli vzdát, abychom měli jistou bednu. Kromě menších křečí, které se vždy daly vyřešit zkrácením kroku, jsem doposud neměl žádnou krizi. Teď na 50. km, tedy vzdálenosti přes kterou jsem ještě neběžel, se začínám plahočit do kopce a necítím se vůbec dobře. Kluci přede mnou už jsou v nedohlednu. A já pořád častěji koukám za sebe, protože jsem skoro přesvědčený, že mě někdo musí dříve nebo později předběhnout. Na krizi vytáhnu sluchátka a do nich pouštím argentinské vypalovačky. Pomalu se  začínám vzpamatovávat a pobrukovat si do rytmu. Ne že bych to nějak zvlášť rozběhl, ale už se můj pohyb začíná více podobat rychlé chůzi. Nahoře se dozvídám, že na první dva ztrácím 4 minuty. To není tak hrozné, zvlášť když vezmu v potaz, že v seběhu jsem jim vždy utekl. I přes jeden pád konečně začínám věřit, že bych to 3. místo mohl udržet. Na nějaký větší útok už ale bohužel nemám víc sil. Navíc tím, že oni bojují o první místo, tak ještě trochu zvýší svůj náskok a do cíle první závodník dobíhá o 9 minut přede mnou. Cílovou pásku protínám v čase 6 hodin 54 minut na třetím místě. Finish si náležitě užívám.21992804_1699045963462412_5343153168247668312_o-01

Po kyslíkovém stanu si z tohoto závodu odnáším mimo jiné internetové připojení na rok. Teď už tedy jen najít nějaké to bydlení někde na severu v kopcích… 🙂 Po závodě se organizátory snažím přesvědčit, že nemám problém si někde postavit stan, ale o téhle variantě mého spaní nechtějí ani slyšet. Nakonec i přes mé protesty mě pošlou do hotelu 🙂 Na cestě domů se ještě na 4 dny zastavím v horách, kousek od Benátek. Tady mě to baví. Moje nohy mám sice v režimu recovery runs, ale mám štěstí na hostitelskou rodinu, která mě po okolí vozí autem a děláme i nějaké výlety. Tak zase poznám něco nového. Nakonec dojde i na prohlídku Benátek. Při pohledu na pizzu s ananasem každý musí souhlasit s tím, že turismus by se tu měl redukovat 🙂 A to tu jsem ve všední den mimo sezónu.received_10213721423340369-01

Záznam na Stravě

Výsledky

Comments are closed.